O TAJEMNÉM ŘEMESLE MLYNÁŘSKÉM

 

Jedním z řemesel, jehož nositelé byli odpradávna obestřeni magií, bývalo řemeslo mlynářské. Mlynáři museli být obeznámeni s řadou technických či přírodních záležitostí, které ve své době vzbuzovaly úctu, a museli ovládnout často nevyzpytatelné živly. Poznatky předávané z otce na syna bývaly mnohdy zahaleny tajemným oparem, a tak není divu, že ve folklórní tradici řady národů hrají dodnes právě zástupci tohoto řemesla významnou roli. V nesčetných pověstech a pohádkách o statečných mlynářích a strašidelných mlýnech můžeme tuto stopu vysledovat. Ostatně koho by nepřitahovaly třeba rozvaliny Čertova mlýna nedaleko Mašovic Pravda, v našich podmínkách se jedná většinou o mlýny vodní. Tu a tam se však i v našem okolí můžeme setkat s mlýny větrnými.

 

První větrný mlýn v Čechách v Klášteře na Strahově

První zmínku o využití síly větru k pohonu mlecího mechanismu v Evropě máme z Anglie devátého století. Rozvoj středověkých větrných mlýnů je spojován s působením mnišských řádů. V průběhu 14. století již tyto stavby, skrývající ve svém nitru na svoji dobu důmyslná technická zařízení, tvořily na příhodných místech západní Evropy výrazné dominanty. Z jedné takové u města Kresčaku dokonce prý řídil roku 1346 anglický král Edward III. známou bitvu, v niž na straně Francouzů zahynul český král Jan Lucemburský. Prvním dokladem o existenci větrného mlýna v českých zemí je záznam anonymního pokračovatele Kosmovy kroniky. Ten k roku 1277 poznamenal, že na nádvoří pražského Strahovského kláštera byl takový mlýn postaven premonstráty. V průběhu staletí se vyvíjely dva základní typy větrných mlýnů. Takzvaný holandský typ větrných mlýnů se začal nazývat podle země charakteristické jejich rozšířením. Byly to převážně zděné stavby s otáčivou střechou. Díky tomu se mohlo větrné kolo nastavovat ve směru větrů dle potřeby. V řadě středověkých měst byly tyto pevné a vysoké stavby zakomponovány do systému městských opevnění. Také ve Znojmě, byla jedna z vhodných hradebních bašt v dnešní ulici na Valech k takovému využití na krátký čas upravena.

 

Retz i Lesná spojeny s mlynářských rodem Bergmanů

Příznivé hospodářské a sociální podmínky související s rozpadem feudálních vztahů na konci 18. století vedly k rozmachu výstavby větrných mlýnů. Výstavbu začaly iniciovat i obce a jednotlivci. Z větrného mlynářství se postupně stávala svobodná řemeslnická živnost, která se dědila z otce na syna. Dalším impulsem bylo nepochybně uvolnění hospodářského života v polovině 19. století. S koncem století ale následoval rychlý úpadek. Jednalo se o důsledek pronikání výkonné techniky a nových zdrojů energie i do agrárního prostředí. Řada stávajících větrných mlýnů byla adaptována na obydlí či k hospodářských účelům. Vývoj však byl neúprostný, a tak se stavby větrných mlýnů stávaly v čím dál větší míře pouze architektonickou či technickou kuriozitou. V okolí Znojma můžeme dodnes obdivovat dvě z těchto památek dob minulých v rakouském Retzu a v Lesné. Oba tyto mlýny byly svázány s mlynářských rodem Bergmanů.

 

Retzský mlýn na poštovní známce

Zakladatel mlynářské tradice Johanes Tobiáš Bergmann, rodák ze saského Königsheiu, se po příchodu do Rakous vyučil mlynářství v Pulkavě. Roku 1830 si k provozování samostatné živnosti zakoupil od Ferdinanda Zinsera dřevěný mlýn na Kalvarienbergu nad Retzem. V letech 1850-1853 nechal tuto původní stavbu z roku 1772 přebudovat do dnešní kamenné podoby. V řemesle pak pokračoval Johanům starší syn Josef (1831-1909) i vnuk Leopold, který zemřel ve vysokém věku 92 let roku 1951. Pravnuk Josef (1900-1973) ještě mlýn občas se svým otcem do roku 1925 užíval, ale roku 1928 byl již větrný mlýn zapsán jako technická památka. Do dnešních dob se mlýnu dostalo značné popularity. Stal se i opakovaným středem pozornosti filmařů již v roce 1972 uvedla rakouská televize dokumentární snímek k jeho dvoustému výročí, působivé okolní scenérie bylo využito i v mnoha filmových záběrech (například v romantickém velkofilmu Císařovnin kurýr či ve Třech mušketýrech). Ani rakouská pošta nezůstala pozadu a vydala poštovní známku s motivem retzkého větrného mlýna. Není divu, že k romantické stavbě vážila cestu i řada význačných osobností například arcivévoda František Ferdinand či vídeňský starosta Dr. Karl Lueger a uznávaný štýrský spisovatel Petr Rosegger. Svou malebností inspiroval retzký mlýn také řadu malířů i básníků, mezi nimi i na Hradišti působícího jmenovce členů mlynářské dynastie, křížovnického poetu Josefa Bergmanna. Vyvýšené místo často však rovně přitahovala nevyzpytatelnou sílu přírodních živlů. Dodnes opodál stojící kamenná věž je zbytkem sousedního větrného mlýna, který roku 1893 zcela vyhořel po zásahu bleskem. 26. října 2002 strhla silná bouře nad Retzem levé horní křídlo mlýnského větrného kola. Naštěstí se nikomu nic nestalo.

 

Mlýny v Retzu i Lesné mají jedno společné : dobré víno

Nápadně podobný mlýn stojí asi 20 km vzdušnou čarou na severozápad za státní hranicí na okraji Lesné. Třípodlažní budova kuželovitého tvaru z lomového kamene byla postavena roku 1850 zednickým mistrem Franzem Czerným (narozeným 1810 v Lesné, tehdy Liliendorfu). Mistr Czerny se podílel na stavbě Bergmannova retzkého větrného mlýna, a pravděpodobně zde se jeho dcera seznámila s mladším synem retzského mlynáře Johanem Bergmanem (1836-1894). Otec pak na okraji rodné vsi mladým manželům vystavěl větrný mlýn podobný. I dnes mají oba mlýny na obou stranách hranice něco společného v obou se podává dobré víno. Liliendorfský mlýn svému původnímu účelu sloužil do začátku 20. století. Prudkému rozvoji techniky však nemohl ani on konkurovat, a tak se i zde majitelé postupně přeorientovali na jiný způsob obživy. V roce 1908 byl nepříliš výkonný větrný mlýn synem Johanna Bergmanna Heinrichem přestavěn na kolářskou dílnu, která zde fungovala do roku 1930. Heinrich Bergmann žil v Lesné až do odsunu své rodiny v roce 1945.

 

Po přejmenování na Lesnou nastaly mlýnu nejhorší časy

Liliendorf byl přejmenován na Lesnou, většina obyvatelstva našla nový domov daleko od rodných gruntů a pro objekt mlýna nastaly nejhorší časy. V roce 1947 již z původního strojního zařízení nezůstalo nic. Vzhledem k blízkosti ostře sledovaného hraničního pásma byla předána místnímu JZD a sloužila jako sklad obilovin a přípravna krmiv. V tomto období došlo také k celkové destrukci obytného stavení, které ke stavbě chátrajícího mlýna původně přiléhala z východní strany. Před nenávratnou zkázou mlýn v příslovečných za pět minut dvanáct zachránila spásná myšlenka progresivně uvažujících lidí. V roce 1987 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce zdevastovaného objektu do dnešní podoby za účelem zřízení restaurace. Venkovní schodiště do patra z počátku století bylo odstraněno a původní šindelová střecha byla nahrazena plechovou. Také neodmyslitelný symbol větrné kolo se čtyřmi křídly na východní straně je dnes nepůvodní a nefunkční, avšak působivou atrapou. Na jihozápadně straně došlo k novodobé přístavbě restaurace. K lítosti všech technických nadšenců se však v Lesné do dnešní doby nezachoval ani originální mechanismus dřevěného táhla, kterým se přímo ze země nastavovala celá střecha ve směru větru takzvaný krüherwerk. Zařízení charakteristické pro větrné mlýny holandského typu zřetelně zachycuje ještě dobová pohlednice z počátku minulého století, dodnes je však můžeme vidět u větrného mlýna nad Retzem. O tento dnes pečuje rodina příslušníka již šesté generace kdysi mlynářské rodiny Bergmannů pana Helmuta Bergmanna.